Historie Château Pradeaux sahá až do poloviny 18. století, kdy Jean-Marie Etienne PORTALIS, ministr a vyjednávač Napoleona I., v roce 1752 zdědil po svojí babičce rodinnou usedlost a přilehlé vinice. Pokud Pradeaux někdy navštívíte, asi vás napadne, že tady se toho od té doby moc nezměnilo. Château Pradeaux procházelo vývojem v průběhu několika století, ovšem jeho historie je spjata pouze s jediným vlastníkem, a tím je rodina Portalis, která tuto bandolskou ikonu vlastní dodnes.

Pouze dvě odrůdy hroznů se používají v tomto opojném vínu. Základ tvoří nejvýznamnější bandolská odrůda Mourvédre, kterou doplňuje nejrozšířenější provensálská odrůda Grenache. Víno z Pradeaux je starosvětská klasika, která mezi moderními bandolskými víny současnosti působí možná tak trochu jako dinosaurus. Hrozny jsou zpracovávány v dubových kádích, poté víno zraje velice dlouhou dobu (ještě déle než zrají například vína z Bordeaux) ve velkých dubových sudech.
Ocelové tanky se na Pradeaux pro výrobu hlavního vína nepoužívají.

Monsieur Portalis by něco takového nepřipustil, byť by si tím výrobu rozhodně ulehčil. On ale nechce, chce vyrábět přesně takové víno, jaké vyrábí – klasické, nepříliš zarputile ovocné, s nádechem dubu a přirozenými taniny v chuti. Na trh pak víno uvolňuje až po čtyřech letech zrání v dubových sudech, dokonale vyvinuté a perfektně zralé.

Víno z Pradeaux má šarm středověkého rytíře. Chuť je hebká jako samet, protkaná střídmou ovocností, pevnými taniny a mírně nasládlou dubovou přítomností. Na konzumaci tohoto vína ovšem musíte být dobře připraveni, neboť Pradeaux je chuťově spíše složitější. Po odkorkování jej minimálně dvě hodiny provzdušněte v dekantační karafě. Víno se díky přísunu kyslíku krásně rozvine, získá skvělou chuťovou hloubku, precizní vyváženost, komplexnost a omamnou starosvětskou dynamiku.