RUM je příjemně nasládlý, ovocem, dubem nebo kořením provoněný destilát, jehož obsah alkoholu obvykle nepřekračuje 40% hranice alkoholu. Aby se rum mohl nazývat rumem, destilát musí být vyrobený výhradně z cukrové třtiny. A to buď z čisté panenské šťávy cukrové třtiny, která je usazena ve spodní části třtinového výhonku, nebo z melasy (vedlejší produkt vznikající při výrobě cukru).

Historie rumu sahá až do 15. století, kdy K ..ryštof Kolumbus, přivezl na Hispaniolu (dnes ostrov rozdělený na Haiti a Dominikánskou republiku) při své druhé cestě do Západní Indie v roce 1493 sazenice cukrové třtiny z Kanárských ostrovů.

První „novodobá“ destilace třtinové šťávy se údajně konala na plantážích v Karibiku na začátku 17. století. Plantážní otroci na Barbadosu prý jako první přišli na to, že třtinovou šťávu je možné destilovat. Barbadosu se tak připisuje skutečná zásluha za „uvedení rumu na světové trhy“. Rum se ale nejvíce proslavil vztahem s piráty, kteří trpěli nezkrotnou vášní pro ženy a alkohol.

Všechny rumy jsou po destilaci bílé, tmavou barvu získává rum až po různě dlouhém dubovém zrání. Tady ale pozor, není pravidlem, že čím tmavší rum, tím starší. Většina rumů jsou směsi, které zrají v dubových sudech po různém alkoholu. Převážně se používají sudy po bourbon whisky, sherry, nebo sudy po koňaku. Nejobvyklejší je ale sudové zrání v sudech z amerického bílého dubu. Výsledné a požadované procento alkoholu se získává přidáním čisté vody.

Rum se dělí na čtyři základní skupiny: Traditional (tradiční), Agricole (zemědělský), White (bílý) a Dark (tmavý)

Tradiční rum je vždy destilovaný z melasy. Mladší rumy jsou skvělé do míchaných nápojů. Starší rumy (nad 10 let) jsou perfektní k pití samostatně.

Zemědělský rum pochází výhradně z čerstvé panenské šťávy cukrové třtiny. V zemích pod vládou Francie je zemědělský rum označený jako „Agricole“. Zemědělský rum bývá chuťově bohatší, je pochopitelně cennější než rum vyrobený z melasy, ale taky bohužel většinou dražší.

White: Bílé rumy jsou lehké, těžší, a jiné třeba i mírně štiplavé. Původem pocházejí z Kuby (ty lehké) a jsou ideálním základem pro míchané nápoje. Nejslavnějším bílým rumem je kubánský Bacardi (firmu založil v roce 1862 v Santiago de Cuba Facunado Bacardi), neznámějším a nejslavnějším nápojem z rumu je Cuba Libre. Vznikl v Havaně v roce 1898 a pozdější slávu získal díky kubánským povstalcům okolo Fidela Castra. Když zrovna nepootáčeli soukolím kubánských dějin, zpíjeli se do němoty. Při každém doušku ale neopomněli hrdě zasalutovat „Cuba Libre!“, česky „Svobodu Kubě!“

Také bílý rum může zrát v dubovém sudu, obvykle ale nejdéle 24 měsíců. Křišťálově bílou čistotu získá zpět filtrací přes dřevěné uhlí. Bílé rumy s nádechem dubových podtónů jsou luxusní a často velice drahé pití. Jinak se ale bílé rumy k samotné konzumaci moc nehodí. Lepší je dát přednost levnějšímu tmavému rumu.

Dark: Tmavý rum je lahodné pití, zvlášť pak, pokud je dobře zralý a ideálně vychlazený. Vyrábí se jak z melasy, tak z čisté panenské šťávy cukrové třtiny. Barvu získává díky dlouhému zrání v dubovém sudu, a protože v tropickém podnebí Karibiku probíhá zrání rychleji než třeba v Evropě, za velmi dobře zralý se považuje už i desetiletý rum. Tmavé rumy nabízejí vůni dubového dřeva, kakaa, karamelu, medu, ořechů, koření (vanilky) nebo pomerančové kůry. Chuť je obvykle pěkně plná, sladká po třtině, bohatá i středně suchá, ovocná i kořeněná, jemná i štiplavá, lehká i silná a těžká jako lokomotiva. Chuť tmavého rumu nabízí obrovské množství rozmanitých příchutí: od dubových příznaků s podtóny vanilky přes třtinovou příchuť se stopou medu, malin, pomerančů, skořice, koření, tabáku nebo i kokosu. Obecně ale platí, že tmavé rumy jsou sladší než bílé rumy.

Co je SOLERA: Solera je časté slovo spojené se zráním rumu (pochází ze španělského soleria, podlaha). Jedná se o systém zrání a míšení převzatý od výroby španělské sherry. Sudy jsou vystavěny ve čtyřech řadách nad sebou. Spodní řadě sudů se říká Solera, zde se nachází nejstarší a nejcennější destilát. V řadě nad solerou je řada s mladším destilátem, další řada ještě mladším, a poslední horní řada s nejmladším destilátem. Horní řada sudů se vždy doplňuje novým mladým destilátem. A teď zase dolů. Nejmladší destilát po určité době zrání jde vyzrávat do sudů o patro níž, ten pod ním zase níž atd. Nejcennější destilát je ten nejspodnější, tedy Solera. Do lahví ze spodní řady může odcházet pouze maximálně 30 % objemu. Destiláty z různých řad se obvykle míchají také mezi sebou. Metoda Solera absolutně dokonale zajišťuje stálou chuť určitého druhu značky.
↑  zobrazit méně ..
zobrazit více  ↓